Drmoul

Drmoul leží v nadmořské výšce 659 m. n. m. na Plánské plošině na samém okraji pohoří Českého lesa, vzdušnou čarou 3,5 km jihozápadně od Mariánských Lázní. Má rozlohu 638 ha, z toho 179 ha lesa. Obcí prochází hlavní silnice Plzeň – Cheb už od roku 1762. Obec má téměř 251 domů typu rodinných domků se 770 obyvateli.

Jméno obce je ojedinělé v České republice. Vznik názvu obce lze přisoudit k českému „TRMAL“ ,to je obyvatel samoty, který se musel trmáceti či toulati z místa odlehlého. V hornoněmeckých nářečích od 15. století není rozdílu mezi písmeny „d“ a „t“ a tak se obec i v úředních listinách píše Tyrmolo, Durrmaul, Tyrmaly, Dirmmaul. Úsměvná je úřední listina, odeslaná z Vídně, v níž nalezneme hned tři názvy vsi různě psané. Od roku 1945 se Drmoul píše stejně jako v roce 1603.

Krajina, ve které vznikla naše obce, byla velice nevlídná, divoká pustina. V těchto místech stály staré, nepřístupné lesy, které tvořily kdysi dávno důležitou přírodní hranici. Taktéž bažiny nedovolily rychle měnit území.

První zpráva je datována již do rozmezí let 1366 – 1368, neboť ves „Durrenmaul“ byla tehdy uvedena mezi lokalitami, příslušejícími k tzv. „Novým Čechám“ Karla IV. a zapsána do Zlaté buly. Územím a lénem patřila ves k Tachovskému hradu. Znamenalo to, že veškerý majetek přináležel k tachovským panstvím s povinností sloužit v době potřeby s jedním jízdním koněm a jedním sluhou.

Soudní pře mezi panem Buriánem z Gutštejna u Konstantinových Lázní a panem Hendrychem z Plavna v roce 1455 dokládá stížnost pana Buriána, že mu učinil velké škody na královském zboží a území přináležejícím k hradu Tachovu. Svědek Jan Hanovec z Plané vypověděl, že : „Manlin test moj (tchán) vybieral clo z té stezky na Durrmaule od pěších, a já po něj několiko let, a dávali sme do Tachova panu Jindřichovi“. Zápis svědka dokládá i staročeštinu. Drmoul už tehdy přináležel členům rytířského rodu Fraslů, Kašparu Frasovi sezením na Drmoulu, známých především z dějin nedaleko ležícího hradu Borschengrunu.

Na počátku 16. století vlastnil drmoulský statek Vilém z Obenbergu z rozvětveného rodu Redwitzů /Rabikarů/. Dokládají to stálé spory a jednání (r. 1522). Český král Ludvík Jagelonský vydal v té době listinu pro tachovské many, potvrzující jejich práva a v ní je jmenován rovněž vznešený „Wilhelm von Obenberg in Durmaul und Oberndorf“. Rod rytířů von Redwitz drželi drmoulský statek několik generací, např. urbář tachovského panství z roku 1555 uvádí, že Vít z Redwicz je povinen odvádět za poddané z Durrnmaullu berni v den 2. února na hromnice 24 grošů. Dnes si neumíme představit hodnotu grošů, ale jistě to nebylo málo.

Redwitzové dělili majetek mezi bratry, syny, další členy rodu a zase je postupně spojovali, vytvářeli další rytířské „zboží“. Koncem 16. století je připojováno další území „sousední Horní Ves, Skelná Huť, buduje se nová tvrz na Panském vrchu. Část tvrze vsi je oddělena a připojena k sousednímu majetku pánů ze Schirndingu panství Chodová Planá, jejíž součástí zůstalo až do roku 1674. Druhou část tvrze vsi spolu s novým rytířským zbožím Hernbergu získali Šlikové a spojili ji s panstvím Planá. Je zajímavé, že jedna část je v urbáři zaznamenána jako „Drmalovo“ a druhá část je zapsána jako „Durrmaul“.

Roku 1651 prodal František Arnošt Šlik panu Jiřímu Kryštofu Danielovi von Froschhammer statek Hernberg a půl vsi Drmoulu s hostincem v sumě 5.500 zlatých. Jiří Kryštof Daniel von Froschhammer byl také majitelem panského dvora-zámečku v pozdějších Hamrníkách. Hamrnický dvůr stál při okraji Mnišského lesa, který rozděloval chodské území od panství tepelského kláštera. Už v husitských válkách údajně vlastnil Hamrnický dvůr jakýsi Froschhammer, o kterém legenda říká, že jako jediný v okolí v husitské době v zůstal při katolické víře.

Rokem 1674 skončila historie Drmoulu a Hernbergu jako samostatných statků, neboť od té doby tvořily vždy přímou součást panství Chodová Planá. Chodovoplánský rod Haimhausenů získal toto zboží poměrně levně za 95 zlatých a 150 zlatých klíčného. Od té doby patřil již celý Drmoul bavorskému tajnému radovi Theodoru z Haimhausenu. Rod Haimhausenů držel Drmoul až do roku 1848. Uvádí se, že hrabě Arnošt Barchem-Haimhausen vlastnil na katastru obce allodiální dvůr se 128 ha, dále bylo v obci 119 domů, 902 osob z toho 101 Židů, třítřídní škola, hospodářská pokračovací zemědělská škola a i škola židovská.

Ve vsi stávala mezi Růžovým a Zámeckým rybníkem tvrz obdélníkového prostoru, chráněná mohutným příkopem, kterým protékala voda Svatovítského potoka. Píše se o sídle s budovou a hradbou. Sídlo bylo vybaveno hodinami, zvonem a voda se přiváděla dřevěným potrubím. Byly zde stáje, stodoly, pivovar, mlýn, dohromady 19 osedlých, zahrady a poplužní dvůr a to vše je zaznamenáno v roce 1604.

Na Panském vrchu stávala tvrz s poplužním dvorem situovaná k Malé Hleďsebi. Píše se o dřevěných objektech, sadu a zahradě s plochou 5500 m², stavení a stodolách. Jižně od dvora býval ovčín pro 500 kusů. Dodnes těmto částem obce říkáme Ovčín a Panský vrch.

Hernberk – Panský vrch jako rytířské zboží vznikl kolem roku 1600.

Lidé v obci provozovali hlavně hornictví, zemědělství, zahradnictví a drobné domácí služby. Vrátíme-li se zpět a zalistujeme Plánským urbářem z roku 1641, dočteme se, že 16 sedláků z Drmolu neplatí sice Plané nájem, ale musejí ročně dodat 16 husí, oves, řepu, 30 vajec, 25 dnů ročně kosit na vlastní náklady, 5 dnů na podzim a 8 dnů na jaře orat. Na vánoce musejí zaplatit 35 grošů tzv. Pfeffergeld, a totéž musí platit pastýř a ostatních 14 usedlostí ve vsi. Lidé bez vlastního domu musí poslat o Vánocích chléb a ti, kteří nosí do obce pečivo, poslat koláč s rozinkami nebo zaplatit 14 grošů.

Za doby Haimhausenů se provozovalo několik řemesel jako např. švec, povozník, krejčí, byla zde hospoda a v průběhu doby 3 mlýny (Starý mlýn, mlýn u dolní tvrze, Gottův mlýn). Později vznikl Hodčíkův mlýn jako nejznámější, kde vodní kolo nahradilo francisovu turbínu a po roce 1950 ji nahradila elektřina. Ta poháněla šrotovací zařízení až do roku 1980.

Když vznikly Mariánské Lázně, dobře se uplatňovali lidé v různých službách a to nakonec platí dodnes. Ve 20. letech 20. století vznikla v obci cihelna, která byla v provozu do začátku druhé světové války. Řada domků je z této výroby postavena.

V srpnu 1787 mezi Chebem a Plzní byla otevřena pravidelná linka poštovních dostavníků, která vedla přes Drmoul. Se stavbou moderní silnice se ale začalo až v roce 1815. Náklady na stavbu silnice nesli zčásti poddaní. Koncem 18. století měl Drmoul 70 domů a panský dvůr na Panském vrchu s ovčínem. Ve válečné mapě té doby se píše: „Drmoul, velká ves na procházející poštovní silnici z Plané do Chebu, leží mezi bažinatými příkopy a rybníky. V nich je špatná voda, kterou nemůže používat ani dobytek.“ Poznámka o špatné zdejší vodě se týká zbažených vod, vytékajících tehdy ze zatopených štol. Ničila veškerou vegetaci na lukách a byla dokonce příčinou stížností tepelského opata.

V blízkosti obce vyrostla v 17. stol. malá osada Cech sv. Víta a těžili zde měděnou rudu. Ta se odvážela do nedalekého Šmelctálu a zde byla zpracovávána. Roku 1756 byla poškozena vodní čerpadla a dílo zatopeno. Velké haldy byly pak proplachovány, vznikla draslárna a dvě tzv. vitriolové hutě. Ze zatopených štol proudila voda, která ničila vše.

Sousední obec Tři Sekery byla také uváděna ve starých mapách a zahrnuta do rudné oblasti. O tento Třísekerský revír (Tři Sekery, Cech sv. Víta, Drmoul) měl zájem i panovník Rudolf II., který udělil r. 1609 třem Sekerám horní svobody. Hornická činnost trvala do poloviny 18. století. Dobývaly se měděné rudy a stříbro.

Na žádost majitelů kutisek Kohorna-Perle, studoval v létě 1923 tajný báňský rada dr. Krusch výskyt uranových rud u Drmoulu a podal o něm velmi příznivý posudek. Byly také provedeny diamantové vrtby do hloubky 120 m. Při tomto vrtném průzkumu byly zjištěny hloubky a hranice starých dolů na měděnou rudu. Byla vytažena jádra starého důlního dřeva. Z vrtného průzkumu vysvitlo také, že se v okrsku Sv. Víta – Drmoulu dolovalo na pěti rovnoběžných žilách měděných rud. Při úředním ohledání v létě 1923 bylo propůjčeno v Drmoulu dvanáct důlních měr na rudy radiové a uranové. Na to se utvořila Česká montánní as. V Drmoulech u Mar. Lázní, avšak po roce při otevření šachty a čištění se ukázalo, že průval vody v hlubokých závalech je tak silný, že musely být práce zastaveny.

Pro naši obec je ještě velice zajímavá návaznost. Pradědeček Gaše – Móric Maier z matčiny strany spisovatele Norberta Frýda – v Plzni vyhledal sestru Annu, provdanou za optika Kohorna. Ten z rodné obce unikl nejdál a dotáhl to v Sasku časem na průmyslníka a šlechtice „Freiherr Oskar Kohorn von Krnegg“ a v roce 1923 se do Drmoulu vrací jako saskokamenický velkoprůmyslník baron Kohorn.

IV. drmoulské slavnosti v roce 2002 přivítaly početné skupiny zástupců hornických měst z Příbrami, Stříbra, Plané, Ostravy, Krásna a potvrdily spolupráci.

Kostel svatého Josefa byl postaven na náklad obce v roce 1924 jako pamětní kaple obětí 1. světové války 1914 – 1918. Návrh stavby je od stavitele Thurnera z Chebu a stavěl ho místní stavitel Josef Kopetz. Jde o stavbu pseudogotickou, oltář je vyzdoben barevnou polygrafií. Po obou stranách oltáře jsou zavěšeny černé desky se jmény připomínajícími utrpení první světové války. Z Drmoulu narukovalo 295 mužů, z nich se nevrátilo 61. V kostele sv. Josefa se mše nekonaly pravidelně. Na nedělní mše se chodilo do Trstěnic do kostela sv. Víta, který byl farním a k jehož farnosti obec po staletí patřila. V trstěnickém kostele byli drmoulští křtěni, zde se ženili a zde byli pochováváni. V roce 2001 byla mezi kostelem sv. Josefa a školou zasazena lípa pro třetí tisíciletí.

Zvláštností obce Drmoul byla silná židovská menšina. Osudy Židů v této obci i v kraji byly pohnuté. Židé byli v minulosti vyčleněni ze společnosti jako cizí prvek. Plánská hraběnka hledala cestu jak se zbavit zdejší staré židovské obce. Lstí vylákala v roce 1683 Židy z Plané za město a nato vyhlásila přísný zákaz jejich vstupu do Plané na věčné časy. Nakonec nalezli plánští Židé útočiště v Chodové Plané a v Drmoulu, kde rozšířili místní židovské menšiny. Zdejší páni Haimhausenové byli snášenlivější, ale i vypočítaví. Dovolili Židům stavbu nové synagogy 1901 – 1903. Ročně vybírali 8 zlatých za dům, 5 zlatých za osobu, 1 zl. 30 kr. za synagogu, 1 zlatý za rabína, 30 kr. školné, 3 zl. Novoroční peníz a další poplatky. Do drmoulské židovské obce, která měla i vlastní školu, patřilo šestnáct obcí mezi Chodovou Planou a Kynžvartem, které měli vlastní židovské obce.

V říjnu 1938 drmoulští Židé kvapně opouštějí své domovy, majíce ještě v živé paměti Lessingovu vraždu v Mariánských Lázních (r. 1933). Své domovy opouštěli navždy po Křišťálové noci 10. 11. 1938, kdy byla místní synagoga vypálena místními fanatiky a pokáceny pomníky na židovském hřbitově na Panském vrchu. Tím se uzavírá staletá neklidná historie židovské menšiny obce v Drmoulu. Po válce se nevrátil ani jediný.

Židovský hřbitov je umístěn na Panském vrchu, nejstarší dochované náhrobky jsou z roku 1683. Je to velice cenný lesní hřbitov s náhrobky barokního a klasického typu.

Spisovatel Norbert Frýd – český prozaik, dramatik, kulturní publicista, autor psychologických novel, povídek, exotických románů, detektivek, cestopisných reportáží, historického románu a autobiografické kroniky své rodiny „Vzorek bez ceny a Pan biskup, Hedvábné starosti a Lahvová pošta“ – vzpomíná na zdejší židovské prostředí prostřednictvím své rodiny, neboť dědeček z matčiny strany z Drmoulu pocházel. Děj kroniky zabírá od roku 1856 plných sto let zajímavého čtení specifiky života ortodoxní židovské rodiny, zesvětštění mladé generace, možnosti podnikání této komunity.

Dnes, po dlouhé době za vydatného přispění vydá Nadace Evropské Commenium prof. Dr. Franka Boldta v Chebu, kroniku „Hedvábné starosti“. Život je kolotoč. Dědeček Norberta Frýda Gaše Maier chodil 12 hodin pěšky prodávat kůže do koželužny do Chebu, právě tam, kde dnes sídlí Nadace.

Obec Drmoul si váží této skutečnosti a spolu s rodinou spisovatele 13. 9. 2003 odhalila pamětní desku za účasti téměř 300 hostů a příznivců.

DrRabín Isaac Mayer Weis – Wise prožil část dětství v Drmoulu. Narodil se v roce 1819 v Lomničce u Fr. Lázní a působil jako rabín. Roku 1846 se i s rodinou uchýlil do Albany v USA a v tamním židovském společenství zavedl zásadní reformy, vytvořil společnou modlitební knihu se školou, kterou po jeho smrti přijalo 183 reformních kongregací. Rabín Wise byl osobností váženou i mimo židovskou pospolitost, dostalo se mu v Charlestonu v Jižní Karolíně mnoha veřejných poct. Až do své smrti (1900) se hlásil ke svému českému původu.

Kyselka pod Panským vrchem se nachází asi 500 m od hlavní silnice. Jde o železnato-horečnou studenou kyselku. Pramen vyvěrá v dubém kmeni o průměru 70 cm, je nad ním dřevěná stříška a vede k němu dřevěná lávka.

Prapor a znak obce byl vysvěcen v roce 2001 v kostele sv.Josefa administrátorem a rodákem Petrem Fořtem. Při slavnosti byly prapory předány škole, sportovcům a hasičům, aby byly používány pro všechny vhodné příležitosti.